Soli a vlhkost: dvě strany jednoho problému
Solné výkvěty, drolící se malta a odpadávající omítky patří k nejviditelnějším poškozením památek. Jejich původ je ale téměř vždy stejný — voda.
Kde se soli ve zdivu berou
Voda, která stoupá ze země, s sebou nese rozpuštěné soli. Na povrchu zdi se voda odpaří, ale soli zůstanou. S další vodou přijdou další soli — a tak se ve zdivu rok co rok hromadí.
Proto se soli objevují nejdřív tam, kde zeď rychle vysychá: u topení, v místech s tenkou omítkou, v pásu nad podlahou. Krystalizující soli mají velkou sílu — trhají omítky, vysypávají maltu ze spár a narušují kámen i cihlu.
Proč nestačí řešit jen soli
Odsolení nebo výměna omítek bez zastavení vlhkosti je boj s následky. Dokud voda do zdiva stoupá, přináší nové soli a za pár let je problém zpět. Stejně tak sanační omítky: soli jimi prostoupí jen později.
Trvalé řešení proto začíná u vody. Když zemní vlhkost přestane stoupat, nové soli nepřibývají a obnova povrchů má konečně smysl.

Co se děje během vysoušení
Když zdivo vysychá, voda z něj odchází ven přes povrch — a soli, které ve zdivu jsou, s sebou vynáší k povrchu. Fasáda se proto během vysoušení může zasolovat a omítka může nějaký čas opadávat víc než předtím. Je to přirozená součást procesu, ne selhání.
Obnova omítek po vysušení
U památkově chráněných omítek nepřichází v úvahu je jednoduše okopat a nahradit. Podle stavu a hodnoty povrchů se volí jejich odsolení (například odsolovacími obklady), konzervace nebo citlivá obnova. Na suchém zdivu mají tyto zásahy trvalý efekt.
Rádi se na plánování podílíme a dodáme data z kontrolních měření, podle kterých se dá zvolit správný okamžik.